O mNě - O NĚM
Martin „Poubes“ Pouba, dobrodruh a vášnivý cestovatel, osvěžuje svět svými neobyčejnými dobrodružstvími na motorce. Jeho životní vášeň spočívá ve zkoumání odlehlých koutů naší planety, a to vše z pohodlí sedla svého věrného dvoukolového společníka.
Sdílím své zážitky nejen prostřednictvím fotografií úchvatných míst, ale také příběhy o lidských setkáních, která obohacují mé cestovatelské dobrodružství. Každá vesnice, každá kavárna na cestě mě učí něco nového a otevírá mé srdce široce světu.
CAPE TO CAPE - MOTOEXPEDICE Z MYSU NA MYS
Pod tímto názvem se skrývá cesta ze Střelkového mysu (též mys Agulhas) na mys Horn. Jedná se o nejdelší cestu kolem světa, kterou je možné po vlastní ose absolvovat. Trasa vede kolem Afriky, napříč Evropou, Ruskem až do Magadanu. Následuje cesta na Aljašku a z jejího nejsevernějšího bodu (Deadhorse) postupně pokračuje na jih. V Ohňové zemi končí v městečku Ushuaia.
První etapa vedla v roce 2002 na Bajkal a závěrečnou trasu přes Jižní Ameriku se podařilo dokončit až v roce 2022. Během těchto dvaceti let jsem na pěti motocyklech ujel zhruba půl milionu kilometrů. Téměř na všech cestách mě doprovázela parta kamarádů, která se časem různě obměňovala. Výjimkou byla cesta z Ekvádoru do Chile, těchto 7 000 km jsem urazil v sedle KTM 950 Adventure sám.
Nemám rád dálnice, velké tahy plné aut a přelidněná velkoměsta, do kterých se stahují podvodníci, zlodějíčkové a dalších živly, se kterými se prostě nechcete potkat. Téměř vždy vybírám takzvané šoustky plné zatáček, šotolin, písku i lehkého terénu. Cílem jsou, kromě samotné cesty, především přírodní krásy.
Na cestách vznikly dobrodružné dokumentární filmy, kterým propůjčili svůj hlas Jiří Korn, Alfred Strejček a David Šťáhlavský. O vizuální podobu a hudbu se postaral kamarád Jirka Holub. Díky vám, pánové!
Být na silnici neznamená pouze překonávat kilometr za kilometrem, ale spíše prožívat život ve své plné škále barev a odstínů.
Poděkování patří i tolerantní rodině, chápajícím kolegům v práci, sponzorům za podporu a hlavně kamarádům, kteří mi jeli po boku.
Díky, Libore Gýno, Martine Jiříčku, Julo Mikulo, Michale Ponco, synku Martine, dcerko Karolíno, Romane Floriane, Stando Tikale, Rendo Zelenko, Kubo Jablonský, Jirko Holube, Zbyňku Janoušku, Kamile Prokope, Petere Cagalo, Jirko Zábrane, ženo Pavlíno, Martine Slámo, Martine Bareši, Honzo Linku, Franto Peterko, Karle Kalaši, Tondo Sovo, Libore Mašku, Martine Nedvěde, Romane Rohlíku. A jestli jsem na někoho zapomněl, tak se z celého srdce omlouvám.